reklama

13 let na okruhu F1. Přinášíme 10 největších zážitků komentátora Tomáše Richtra

sdílejte tento článek

Facebook
Twitter
Reddit
Telegram
WhatsApp

sdílejte tento článek

Facebook
Twitter
Reddit
Telegram
WhatsApp

Obnovený start sezony F1 2020 je doslova za dveřmi! Pro Tomáše Richtra to bude třináctý rok komentování přenosů velkých cen formule 1 a šestý rok na programech Sport1 a Sport2. K této příležitosti jsme se ho zeptali na TOP 10 největších zážitků.

„Zažil jsem velmi silné momenty, které mě během vysílání donutily k slzám. Před Velkou cenou Maďarska 2015, když byla vyjadřována pocta zesnulému Julesu Bianchimu, se emoce nedaly ukočírovat. Děsivá událost v podobě tragické havárie v Belgii roku 2019, po které zemřel Anthoine Hubert, donutí člověka zastavit a přemýšlet,“ vzpomíná Tomáš Richtr, komentátor F1 na stanicích Sport1 a Sport2.

Zapovězená party na lodi Vidžaje Mallya
Byla to první sezona týmu Force India, tehdejšího Jordanu. V průběhu Velké ceny Monaka 2008 uspořádal majitel stáje Vidžaj Mallya typickou monackou party na své téměř stometrové jachtě zakotvené v přístavu v bezprostřední blízkosti závodní dráhy. Už si přesně nepamatuji, jak se to povedlo, ale ocitli jsme se na seznamu pozvaných. Několikapatrová loď se stala dějištěm mejdanu plného muziky, stroboskopů, iluzionistů, občerstvení a těch nejkrásnějších žen, které jsem doposud viděl. Musel jsem zcela zákonitě působit, že jsem se na takové akci ocitl zcela omylem, ale za ten zážitek v podobě nahlédnutí do zcela zapovězeného světa to každopádně stálo.

Dějiště Velké ceny Abú Dhabi pod taktovkou 455 koní
Pro někoho, kdo má vůz Chevrolet Camaro na stupni těch nejoblíbenějších, je nezapomenutelným zážitkem jízda na drag stripu areálu Yas Marina, dějišti Velké ceny Abú Dhabi. Můžete využít veřejně dostupné příležitosti a sami řídit auto s motorem o výkonu 455 koní. Lze si otestovat reakce na startovní světla v autě, které z nuly na stovku zrychlí za 4,3 sekundy. To vše na asfaltovém pásu dlouhém 1,2 kilometru. Je neuvěřitelné, za jak krátký okamžik lze takovou vzdálenost absolvovat.

Červeno-bílo-modrá formule Tomáše Engeho
Do dnešního dne velkým zážitkem zůstává vlastně můj první komentář televizního přenosu formulového závodu. Na kalifornském okruhu Laguna Seca se v březnu 2006 jel závod dnes již neexistujícího seriálu A1 Grand Prix. Ten byl výjimečný tím, že jezdci neměli na svých formulích startovní čísla, ale olympijský kód země. Jos Verstappen reprezentoval Nizozemí s kódem NED, Alex Yoong měl na autě MAL, nebo Tomáš Enge vezl na červeno-bílo-modré formuli písmena CZE! Seriál „národních formulí“ zavítal i do Brna, kde jen o měsíc později Tomáš Enge získal stupně vítězů a já byl coby zelenáč se svým komentářem u toho.

Na pokraji sil při Velké ceně Austrálie
Na svou první velkou cenu F1 v pozici komentátora určitě nikdy nezapomenu. Jednak se možnost komentovat závody F1 objevila až krátce před startem sezony 2008. Šlo o velkou premiéru, s kterou byla spjata obrovská nervozita. Jela se Velká cena Austrálie, což znamenalo vstávat uprostřed noci. V jednu chvíli nastal moment, kdy jsem měl chuť to vzdát, ale jsem pochopitelně rád, že jsem tak neučinil. Po závodě mi volal tehdejší šéf televize, Marek Kindernay, a upozornil mě, že komentuji přenos televizní, ne rádiový. Tak moc jsem ze sebe chrlil návaly slov.

Dojemný začátek sezóny 2020
Je to zážitek velmi čerstvý, vlastně právě probíhající. Ale už teď vím, že si dlouhodobě vyslouží místo v TOP 10. Emotivní náhradní start sezony 2020. Chystali jsme se v polovině března na přenos prvního tréninku úvodního závodu Velké ceny Austrálie 2020. Když najednou úplně všechno, dvě hodiny před startem, zhaslo. Kaput. Finito. Když teď udělám rychlý přesun v čase o tři měsíce dopředu, pak přichází – navzdory všem očekáváním – obnovený start náhradní sezony 2020 na rakouském Red Bull Ringu. Až budou s nečekaně velkým zpožděním vozy F1 opouštět boxy poprvé v sezoně 2020, jsem si jist, že budu mít hodně tuhý koláč v krku. Tak silné je dojetí ze skutečnosti, že si zase budeme na dálku povídat s fanoušky během skutečných velkých cen F1, jakkoli to ještě před pár týdny vypadalo všechno bledě.

Přes 200 komentovaných Velkých cen v průběhu 12 let
Jednoduchý součet nabízí zjištění, že jsem od roku 2008 komentoval přes 230 velkých cen F1. Za sebe objektivně říkám, že těch „frustrujícím způsobem“ nudných bylo mizivé množství. Drtivá většina jich dokázala nabídnout řadu úžasných příběhů, zápletek, komplikací, zvratů i ryzí zábavy. Také bylo nemalé množství těch, které se staly nezapomenutelnou infarktovou podívanou. Za tu největší asi opravdu musím zvolit Velkou cenu Brazílie 2008. O titulu mistra světa rozhodlo předjetí pár stovek metrů před cílem poslední Velké ceny dané sezony. Navíc mé první sezony v roli komentátora F1. Dnes na sebe mohu prozradit, že hladiny adrenalinu z infarktového závěru sezony 2008 se mi srovnávaly postupně ještě měsíc po skončení sezony.

Těžké začátky s přespáváním pod širákem
Seřadit top zážitky do nějakého rozumného pořadí je hodně těžké. Ale že je tenhle blízko vrcholu žebříčku, má své opodstatnění. Ve stínu finanční krize po roce 2008 jsem si řadu cest na Velké ceny hradil sám. Nejinak tomu bylo v případě premiérové Velké ceny Abú Dhabi 2009. S ohledem na astronomické ceny hotelů, jsem přiletěl v noci těsně před začátkem. Než jsem se vypravil do tiskového centra pro akreditaci, kde jsem mimochodem zapomněl cestovní pas, přespal jsem na trávě nedaleko letiště. Pro přespání v noci po pátečních trénincích jsem si zvolil Dubaj, vysněnou destinaci velkého množství turistů. Logisticky byl tenhle nápad časově extrémně náročný, takže jsem noc ze soboty na neděli přečkal v komentátorské kabině. Nad ránem mě vyděsila namátková kontrola policistů se psy. Po závodě jsem čekal na své letadlo s pozdním odletem v noci z neděle na pondělí, a to s mezipřistáním v Kuvajtu.

Okružní cesta z Ameriky až do Austrálie
Jistě si vybavíte „rekordně dlouhou“ Velkou cenu Kanady 2011. V duchu dříve řečeného jsem se domluvil s vedením televize, že si zafinancuji cestu do Kanady. Komentátorskému světu jsem tak představil Pavla Fabryho. GP Kanady 2011 se stala prvním bodem téměř dvoutýdenního programu, který nás po Montrealu zavedl do romantického Kingstonu, k Niagarským vodopádům na kanadsko-americké hranici. Následovala celodenní cesta vlakem podél řeky Hudson do New Yorku, odkud jsme po pár dnech přeletěli do Miami, včetně jednodenního výletu na nejjižnější cíp Ameriky, Key West. Když pominu poměrně důležitý fakt, že tenhle výlet byl jedním z vývojových milníků k mému šťastnému manželství, posloužil také jako inspirace pro podobný výlet, který mám rozhodně v plánu, a sice spojit Velkou cenu Austrálie s podobnou štací k protinožcům a na Nový Zéland. A v této souvislosti si dovolím nabídnout jednu svatou pravdu, a to že zážitky jsou jednou z nejhodnotnějších investic.

Vysněný závod NASCAR málem zhatila pandemie
Když jsem na vlastní oči v roce 2002 zažil na německém tri-oválu Lausitzring závod amerických formulí, dal jsem si předsevzetí, že chci zažít také závod NASCAR. To se splnilo letos v březnu naprosto nepředvídatelnou cestou. Můj nejstarší syn dostal jednak k osmnáctinám, a také jako odměnu za to, že se úspěšně dostal na střední školu, cestu do vysněného Los Angeles. Nezapomenutelný pobyt otce a syna na západním pobřeží USA obsahoval také cestu do Fontany na vysněný závod NASCAR. A obohatili jsme jej návštěvou Long Beach, kde vrcholily přípravy na jeden z nejvíce ikonických formulových závodů severní Ameriky. Bohužel, závod byl na poslední chvíli zrušen kvůli pandemické vlně, která v podstatně na nějakou dobu paralyzovala motorsport po celé planetě. Že jsme závod NASCAR vůbec stihli a dokázali se domů vrátit hodiny před tím, než byly zrušeny lety přes Atlantik, a že jsme vůbec tenhle výlet se synem dokázali na poslední chvíli absolvovat, považuji za jedno z největších životních štěstí.

Monstrózní jízda v monopostu F1 Tyrrell
Jak by žebříček mých TOP 10 zážitků nemohl vyvrcholit jízdou v monopostu F1?! Abych řekl pravdu, nikdy jsem nepovažoval za reálné, že by se mi to povedlo. Ale naprosto nečekaně se mi taková příležitost naskytla v roce 2012 na okruhu Abú Dhabi. Zážitku předcházela na sedadle pasažéra jízda v oficiálním safety caru F1, při které jsem byl rád, že snídaně zůstala na svém místě. Co ale přišlo pak, o tom by se dala napsat kniha. Podvozek monopostu F1 Tyrrell upravený tak, aby si do něj mohl sednout ještě jeden člověk za samotného pilota. Třílitrový desetiválec Cosworth za zády? Naprostá extáze. Monopost F1 jsem neřídil sám, a myslím, že to bylo dobře, protože bych jej v životě nedokázal dostat do takového stylu jízdy, ve kterém bych poznal brutalitu onoho mikroprostředí v kokpitu formulového auta. Traduje se, že zrychlení silné formule je zážitek, ale nesrovnatelný s brzdnou silou monopostů. A já říkám, že to není nic proti silám, které na tělo působí, byť při drobných změnách směru. Tedy v zatáčkách. Monstrózní. Dvě kola mi stačila k tomu, abych začal toužit po návratu zpátky do boxů. Můj vzkaz všem závodníkům: respekt!

 

reklama

reklama
reklama
reklama