Šest měsíců čekání skončilo a ve švédském Östersundu byla zahájena nová biatlonová sezóna. V jindy parádní disciplíně českého týmu nám zbyly oči pro pláč. Tragická střelba Veroniky Vítkové znamenala konečnou a celkově sedmé místo.
Nejspíš se to svede na nerozježděnost, případně se použije otřepaná fráze „to je sport“. Nicméně Vítková minula třetí a pátou ranou, poté nezvládla opravu druhé chyby a když vypotřebovala všechny tři náhradní náboje, musela na jedno trestné kolo. Těžko říct, jestli se v zimě připravovala a zlepšovala střelbu tak, jak před závody znělo z českého tábora. Právě tento prvek se prý piloval nejvíc. V případě Vítkové se to však boužel nepotvrdilo.
Nabízí se tedy logická otázka, kde se stala chyba? Netrénovala snad česká reprezentantka dost? Svádět to na povětrnostní podmínky nejde, protože dle příkladu ostatních štafet to lépe zastřílet prostě šlo. A kdo by snad chtěl říct „je to sport“, tak má samozřejmě pravdu. Nicméně také zaměstnání. A kdo nepřijde do práce připraven, většinou ho čeká postih…
Česká štafeta nakonec skončila sedmá, když ve finiši o „palec“ předstihl Švéd Lindström posledního člena našeho týmu Ondřeje Moravce. Dvakrát škoda toho zkratu Vítkové, bedna by z toho dost možná byla. Navíc to není zdaleka poprvé, že?
Foto: archiv
