Postup na mistrovství Evropy je jistě krásná věc. Ale celá práce v kvalifikaci je nyní zapomenuta a opět se dostává na přetřes otázka, zda to nebylo spíš dílo náhody a štěstí, než sportovního umění. Při pohledu na výkony a hru ve Francii se to nezdá být až tak od věci.
Češi získali ve skupině jeden jediný bod (méně než Albánie, Severní Irsko a další údajní trpaslíci). Je to hodně smutný příběh, který se ve Francii odehrál. Ukázalo se, že českému fotbalu ujel vlak. Ne o kousek, ale o parník. Hráčům nelze upřít snahu nebo bojovnost. Tu předvedli, jenže to je absolutně nedostatečné, když chybí kvalita. Nemáme reprezentanty, kteří by byli oporami v nejlepších evropských klubech. Naše domácí soutěž je v tomto srovnání jako chudý malomocný příbuzný. Občas si vezme drobeček, ale tím končí.
Musíme se podívat pravdě přímo do očí. Nejsme konkurenceshopni, nemáme dostatečně dobré hráče a náš fotbal spadl do šedého průměru. Není to výtka těm, kteří makali na EURU. Nemohou za to, že nejsou dostatečně dobří. Spíš je to otázka na bafuňáře a lidi, kteří o fotbale rozhodují. Až se konečně zbavíme korupce už u mládežnických týmů, až dáme dětem možnost kvalitního tréninku a necháme je už od utlého věku měřit se s nejlepšími, pak snad bude možné pomýšlet na další úspechy i dospělé repre. Do té doby…sladké sny.
Foto: Facebook
